Přál bych si...

Bohatý muž v San Antoniu, v Texasu, zaparkoval svoje nové auto na ulici. Po návratu z obchodní schůzky uviděl chlapce, jak se zájmem pozoruje a zkoumá jeho auto. Poslechněte si příběh, který muž vyprávěl o tom, co následovalo.Když jsem dal klíč do dveří automobilu, malý chlapec se zeptal:"To je vaše auto, pane?"Odpověděl jsem: "Jistě.""Kolik stálo, pane?""Synáčku, nevím kolik stálo.""Chcete říct, že je vaše a nevíte, kolik stálo?""To je pravda, je moje, ale kolik stálo nevím.""Nu pane, nevypadáte jako člověk, který by ukradl auto. Jak jste k němu přišel?""Můj bratr mi ho dal."" Tím myslíte, že váš bratr vám ho dal a nic vás to nestálo?""Ano, správně.""Já…přál bych si…"Myslel jsem, že vím, co se chystá říci za přání – aby měl bratra takového jako já, ale když dokončil větu, tak to mnou projelo od hlavy až k patě. "Kéž bych mohl být takový bratr," řekl chlapec. Když jsem se vzpamatoval, zeptal jsem se malého chlapce, jestli se chce se mnou projet v mém autě, ale chudák kluk řekl: "Zašpinil bych vám auto." V duchu jsem si říkal, možná jsou tvé šaty špinavé, ale srdce máš bílé jako sníh. A tak jsem trval na svém, a když jsme ujeli pár metrů, zeptal se: "Pane, vadilo by vám, kdybyste zastavil před naším domem? Když jsem zastavil v boční ulici, pod schody do domu, chlapec vyskočil a za pár vteřin se vrátil zpět v náručí se svým malým bratříčkem zmrzačeným dětskou obrnou. Láskyplně položil bratříčka na poslední schod , ukázal mu auto a řekl: "Podívej se kámo, co mu jeho bratr dal. Jednou ode mě dostaneš taky takové, a pak uvidíš všechna vyzdobená okna na vlastní oči." Řekl jsem s pohnutím: "Kamaráde, uvidíte všechny ještě dnes, pojď a nastup si."Vzal jsem zmrzačeného chlapce a posadil ho na přední sedadlo svého auta spolu s jeho bratrem a jeli jsme navštívit největší obchod s hračkami ve městě. Následujících několik hodin patřilo k nejkrásnějším v mém životě. Chceš zakusit předzvěst nebe? Buď velkým bratrem pro někoho, kdo je v nouzi. 

(zdroj: Internet  a Pixabay)